Je rok 2030 a když si vzpomenu, jak vypadala škola v době, kdy jsem do ní chodil já, musím se smát. Křída, tabule, třicet lidí ve třídě rozdělených podle věku, nikoliv podle znalostí, dovedností a schopností. Dnes je to naštěstí jinak. Svět pochopil, že memorování textu a opisování z tabule je zbytečné, protože se vše dá během pár vteřin najít na internetu. Svět pochopil, že navštěvovat čtrnáct let, pět dní v týdnu (kromě prázdnin), na sedm hodin denně nějakou kamenou budovu, kde jen sedíte na zadku a opisujete látku z předmětu, který Vám někdo přidělil, je prostě pitomost. Svět pochopil, že studenti musí rozvíjet svůj talent, své nadání, které je dané. Školství má talent rozvíjet a ne ignorovat. Pokud máte někde strávit 14 let, tak se nestačí naučit jen číst, psát, počítat a popsat desítky a stovky sešitů. Musíte se naučit argumentovat, kriticky myslet, prezentovat, zdokonalovat se v tom, čemu se chcete věnovat po zbytek života. To stále většina lidí v roce 2014 nechápala, dnes je to naštěstí jiné. Jak bych popsal dnešní školství?
Kupodivu stále existují kamenné školy a stále sem chodí mnoho žáků, jen úloha učitelů a to, co žáci v té budově dělají, se změnilo. Ze škol zmizely tabule, zmizely křídy. Ve třídě je kolem patnácti židlí a právě probíhá hodina fyziky, která je určená pro žáky, kteří jsou mírně pokročilí. Sedí tu studenti různého věku, někomu je čtrnáct, jinému zase osmnáct, to co je spojuje, jsou jejich znalosti a nedostatky. Žáci sedí v lavicích a mají před sebou tablety a v uších sluchátka. Sledují audiovizální studijní program, který se skládá z jednotlivých lekcí (videií). Není zde hromada textu, ale různé animace, které jsou jednak zábavné, ale také velice jednoduché k pochopení, k tomu jim v uších hraje komentář a ve videu se přehledně a jasně objevuje text, studenti mají před sebou vizualizaci problému a jsou tak schopni látku lépe pochopit. Pokud určitou část lekce nepochopili, tak si to můžou ihned pustit znovu a případně zavolat na pomoc učitele. Role učitelů se také změnila. Ve třídě není jeden učitel, ale dva, někde tři. Neučí, ale mají perfektně nastudované studijní programy, které se jejich studenti učí a pokud má nějaký student problém, učitel může žákovi pomoci.
Co jsou tyto studijní programy zač? Tvoří je nějaká vláda? Korporace? Ne. Všechny studijní programy naleznete na světové studijní platformě, kde u každého předmětu, u každé problematiky, o Vaši pozornost bojují stovky a tisíce učitelů. Ti nejlepší učitelé, mají nejvíce studentů. Dříve byl vždy problém v tom, že výborných učitelů bylo málo. V jednom městě byly dejme tomu dvě školy a na jedné z nich byl výborný učitel chemie a na druhé špatný učitel chemie, samozřejmě kvůli času nebylo možné, aby výborný učitel vyučoval na obou školých. Co když je výborný učitel přes půl planety od školy, od žáků, kterým by se hodil? Tohle byl dříve nevyřešitelný problém. Dnes je to naštěstí jinak. Učitelé bojují o své studenty. Bojují o ně kvalitou svého výkladu, ti nejlepší mají miliony studentů a jsou za „celebrity“. Nikoliv jen modelky, zpěváci a herci, ale dnes i učitelé, jsou celebrity. Studenti z celého světa se učí od těch nejlepších. Představte si ten absurdní postup v minulosti, kdy západní země posílaly do Afriky učitele, kteří učili pro stovky studentů najednou. Dnes díky několika charitativním organizacím, má většina škol v Africe pro své studenty, levné tablety a je jím tak umožněno studovat stejně kvalitním způsobem, jako studenti v Californii, nebo Tokyu. Stačil k tomu tablet a internet. Tohle všechno má nejen velice pozitivní dopad na Afriku, ale na celý svět.
Každý žák má své tempo, postupuje látkou tak, jak je schopen a není bržděn a naopak, nikoho nebrzdí. Studenti dokonce nemusí chodit každý den do školy. Pokud jsou natolik dobří, že zvládnou procházet látkou sami, je jim umožněno zůstávat doma, nicméně jsou dny, kdy ve škole tráví časa navštěvují různé mimoškolní aktivity, jako je sport, debatní klub a podobně. V roce 2014 to bylo ve Spojených státech tak, že 89% studovalo na státních školách, které obecně nebyly vůbec kvalitní. Těch 11%, studentů, kteří chodili na soukromé školy, se díky mnohem větší kvalitě privátního vzdělávání, dostávalo na ty nejlepší univerzity mnohem snáze a v mnohem větší míře. Dnes může dostat to nejlepší vzdělání kdokoliv a kdekoliv. V roce 2014 stály soukromé školy v USA od 20,000 dolarů až k 50,000 dolarů (i s ubytováním), to nejlepší vzdělání dostalo právě těch 11%, jejichž rodiče si to mohli dovolit. Dnes může chlapec z Pákistánu studovat stejně kvalitně, jako dívka z Malibu. Dnes můžete naplno rozvinout svůj potenciál.
Jak došlo k této změně? Žádná vláda na světě, žádný ministr školství tuto revoluci ve vzdělávání nevymyslel. Prostě přišli lidé, kteří měli zastaralého systému plné zuby a změnili to. Vzpomínám si, jak v roce 2014, tehdejší ministr školství prohlašoval, že je potřeba regulace počtu studentů u maturitních oborů a že je naopak potřeba zvýšit počet studentů na učilištích. To si ani nechci představit, jak by školství vypadalo, kdyby nepřišla skupina šílenců a nezpřístupnila kvalitní vzdělání všem lidem, bez ohledu na rasu, národnost, nebo majetek. Ještě, že už není rok 2014….